Jak jsem uveřila, že Bůh je? ..

3. října 2013 v 14:53 | Ann |  Svědectví
Já jsem vyrůstala v křesťanské rodině. Od malička mě k Bohu vedli jak rodiče tak i sourozenci.
Tak nějak jsem věděla, že Bůh je, že je v nebi a všechno vidí. Jenom jsem Mu ve svém životě nechtěla dát tolik místa, ale zároveň jsem věděla, že tak to nikdy nemůže fungovat, že to není ten pravý vztah.
Jednu dobu jsem si začla být dokonce nejistá jestli Bůh je, a tak jsem Mu řekla, že jestli se mi nedá poznat, takže mě nebude dál zajímat do sboru-shromáždění jsem "kvůli" rodičům chodit musela, ale že se postarám aby jsem Mu nedala prostor v mém srdci.
Nějakou neděli přijel jiný kazatel, kterého jsme si pozvali. Nevím co přesně říkal, ale vím že mluvil o nebi. A mně nějakým způsobem došlo, že mě Bůh má strašně moc rád. Ten den jsem si byla úplně jistá, že je i když Ho fyzicky nevidím. Měla jsem potřebu Mu dát svůj život, to znamená patřit Mu a říct Mu to. Samozřejmě, vyrůstala jsem celou dobu ve věřící rodině, ale ještě jsem nevyjádřila slovy to v co jsem začla pořádně věřit.
Celou tu neděli jsem byla jako na jehlách, už jsem jistě věděla, že opravdu žije, existuje. Taky jsem pochopila, že mě k Sobě volá.
A tak jsem se rozhodla 13.listopadu 2011 okolo jedenácté hodiny večer Mu dát život. Ještě jsem přesně nevěděla jak se to dělá, tak jsem šla za svojí mamkou a řekla jsem jí to. Taťka byl už v práci, takže u toho nebyl. Tak jsem jí to tedy všechno pověděla a ona se se mnou pomodlila modlitbu spasení. Nevím jak jsem to přesně slovy vyjádřila, ale vím že jsem se rozplakala uprostřed modlitby dojetím nad tím jak moc mě má rád.
Modlitba spasení může být řečena třeba takto:
Pane Ježíši, věřím že jsi zemřel na kříži za mé hříchy a že jsi mě tímto očistil. Umřel jsi, ale třetího dne jsi vstal zmrtvých. Vyznávám tě, jako Pána a Spasitele mého života. Dávám ti ho do rukou. Děkuji ti, že jsem tě mohl/a poznat.. Amen

Když jsem to udělala, naplnil mě pokoj a veliká radost. Dovoluji si tvrdit, že jsem byla nejšťastnější člověk na zemi. Už jsem věděla, že někam patřím, že jsem Jeho dítě.
A že On mě neopustí a nevzdá se mě. Je to milující Bůh, a je opravdu věrný.
Nestydím se za Něj, ani za to co jsem prožila. Jsem vděčná za to, že Ho znám a On mě..
Z celého srdce děkuji rodičům a sourozencům, že mě k Němu vedli celý život a i teď mě podporují. :)

Tak, doufám že se vám článek, alespoň trochu líbil a třeba i pomohl.. Ale tím, že Mu dáte svůj život a necháte ho aby ho On řídil to nekočí..
Více možná příště.

Vaše Ann,,
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama