Říjen 2013

Hlavní město, tam to žije

12. října 2013 v 13:48 | Bell |  Politika
V praze je Pražský hrad a tam sídlí náš prezident, v tomto případě Miloš Zeman. Je tam s ním i premiér a kolem toho všeho se dělá chaos. V Praze jsou taky mezinárodní utkání, zápasy, soutěže atd. Taky tam mají pět nákupních středisek a Orloj. Je tam i hodně vysokých škol a gymnázií. Je to velké město...

Introverti, připravte se na plavání!

3. října 2013 v 17:05 | Bell |  Sport
Introvert je podobné jako samotář, nemají moc nutkání se s někým bavit a není jim jedno, jestli toho člověka znají. Nelíbí se jim ve velkém návalu lidí a přežijí bez společnosti. Já jsem extrovert, potřebuju společnost. Ale to, že jsou introverti rádi sami ještě neznamená, že se nemůžou normálně bavit. Už hodně dlouho jsem chtěla napsat něco o sportu a tak jsem to zkloubila s tématem týdne... pokud jste introvert, neváhejte a užívejte si života, žijeme jen jednou!

Já se o sport normálně moc nezajímám, ale plavání miluju. Je to můj nejoblíbenější sport. Ve vodě se cítím jako jiný člověk. Tohle je jedna z mála chvil, kdy jsem ráda naprosto sama. Tam, pod vodou hluboce přemýšlím o smyslu mého života. Můj nejoblíbenější styl plavání jsou prsa. Nejraději je plavu pod vodou. Chlórovou vodu nemám v lásce, sice se vní dá plavat, ale pak vás z toho pálí oči. Celkově mi přihde umělá.Já dám přednost jezeru, moři či přehradě. Kdybych mohla, plavala bych mnohem častěji, než teď. Chodila bych na kroužek, naučila bych se nové styly... trávila bych mnohem více času ve vodě. Jedné kamarádky máma učí plavání. Nejprve je třeba naučit se udržet se nad hladinou, aby jste se při tréninku neutopili. K tomu pomáhá kruch nebo křidélka, ty se vyrábí na ruce a na hrudník.
Nejjednodušší styl plaváni jsou asi prsa nebo znak. Prsa se můžou plavat i pod vodou. V podstatě plavec zezhora vypadá jako žába. Ruce se dají k sobě, jako když prosíte o něco, vymrštíte je před sebe, a teď už oddělené ruce otočíte a uděláte tempo dozadu, jako by jste chtěli vodu vedle vás strčit za vás. Vrátíte ruce zase k sobě. Nohy kopají do vody. Nohy a ruce začínají zároveň.
Znak je, že si lehnete na záda a dělejte to samé tempo s rukami, jako ve stylu prsa. Nohy nechte na jednom místě a kopejte jen chodidly.
Kraul se používá hlavně při závodech, jednu tuku dejte dozadu, druhou dopředu. Podel těla udělejte kruh. Obě ruce musí udělat půlkruh nad vodou a půlkruh pod vodou. Nohy používejte jako u znaku.
Výbava průměrného plavce se zkládá z plavek, koupací čepice a vodnímy brýlemi. Pokud máte talent, jste už ve vodě skoro jako doma, umíte styly a máte výbavu, tak okamžitě opusťte náš blog a jděte si pořádně zaplavat s rodinou nebo s kamarády!

Prsa





Kraul



Kdyby jste něco, o Prsech a Kraulu nepochopili y mého divného vysvětlování, navštivte tuto webovou adresu, z tohoto ydroje pochází i obrázky. Kdyby se mé divné poznámky nějak lišily od těch z teplic-city , tak v teplice-city je to pravda :)

Jak jsem uveřila, že Bůh je? ..

3. října 2013 v 14:53 | Ann |  Svědectví
Já jsem vyrůstala v křesťanské rodině. Od malička mě k Bohu vedli jak rodiče tak i sourozenci.
Tak nějak jsem věděla, že Bůh je, že je v nebi a všechno vidí. Jenom jsem Mu ve svém životě nechtěla dát tolik místa, ale zároveň jsem věděla, že tak to nikdy nemůže fungovat, že to není ten pravý vztah.
Jednu dobu jsem si začla být dokonce nejistá jestli Bůh je, a tak jsem Mu řekla, že jestli se mi nedá poznat, takže mě nebude dál zajímat do sboru-shromáždění jsem "kvůli" rodičům chodit musela, ale že se postarám aby jsem Mu nedala prostor v mém srdci.
Nějakou neděli přijel jiný kazatel, kterého jsme si pozvali. Nevím co přesně říkal, ale vím že mluvil o nebi. A mně nějakým způsobem došlo, že mě Bůh má strašně moc rád. Ten den jsem si byla úplně jistá, že je i když Ho fyzicky nevidím. Měla jsem potřebu Mu dát svůj život, to znamená patřit Mu a říct Mu to. Samozřejmě, vyrůstala jsem celou dobu ve věřící rodině, ale ještě jsem nevyjádřila slovy to v co jsem začla pořádně věřit.
Celou tu neděli jsem byla jako na jehlách, už jsem jistě věděla, že opravdu žije, existuje. Taky jsem pochopila, že mě k Sobě volá.
A tak jsem se rozhodla 13.listopadu 2011 okolo jedenácté hodiny večer Mu dát život. Ještě jsem přesně nevěděla jak se to dělá, tak jsem šla za svojí mamkou a řekla jsem jí to. Taťka byl už v práci, takže u toho nebyl. Tak jsem jí to tedy všechno pověděla a ona se se mnou pomodlila modlitbu spasení. Nevím jak jsem to přesně slovy vyjádřila, ale vím že jsem se rozplakala uprostřed modlitby dojetím nad tím jak moc mě má rád.
Modlitba spasení může být řečena třeba takto:
Pane Ježíši, věřím že jsi zemřel na kříži za mé hříchy a že jsi mě tímto očistil. Umřel jsi, ale třetího dne jsi vstal zmrtvých. Vyznávám tě, jako Pána a Spasitele mého života. Dávám ti ho do rukou. Děkuji ti, že jsem tě mohl/a poznat.. Amen

Když jsem to udělala, naplnil mě pokoj a veliká radost. Dovoluji si tvrdit, že jsem byla nejšťastnější člověk na zemi. Už jsem věděla, že někam patřím, že jsem Jeho dítě.
A že On mě neopustí a nevzdá se mě. Je to milující Bůh, a je opravdu věrný.
Nestydím se za Něj, ani za to co jsem prožila. Jsem vděčná za to, že Ho znám a On mě..
Z celého srdce děkuji rodičům a sourozencům, že mě k Němu vedli celý život a i teď mě podporují. :)

Tak, doufám že se vám článek, alespoň trochu líbil a třeba i pomohl.. Ale tím, že Mu dáte svůj život a necháte ho aby ho On řídil to nekočí..
Více možná příště.

Vaše Ann,,

Kdo jsem

3. října 2013 v 12:45 | Ann |  Život
Vítám vás na tomto blogu, jsem další adminka.
Než začnu psát nějaké články tak se chci představit. :)

Bell, psala že nežijeme v zapadákově, alespoň teda většina, tak zrovna já jim to kazím. :D
Prostě a jednoduše bydlím v malém městečku s 8000 obyvatel. Takže si určitě umíte představit jak je to velké.
Tady se budu představovat pod "přezdívkou" Ann.

Povaha? Moje povaha je složitá, a je ještě složitější jí popsat.
Tak jsem náladová, ale snažím se být pořád optimista. Většinou jsem taková "cíťa" všechno si beru moc do slova a někdy se trošku urazím. Jsem docela ráda, že nevydržím být uražená moc dlouho, většinou stačí když mě rozesmějete a je to fuč. Což mě někdy taky mrzí. :D
Je to krutý, zjistím že jsem někomu něco provedla a tak se jdu teda, alespoň pokusit omluvit se. Třeba když za to mohl ten druhý tak se to, i tak pokouším nějak urovnat. Chovám se tak nejen přes internet.
Jinak jsem stydlín, který je docela rád středem pozornosti, což zní opravdu divně. :D Ale je to tak. :)
Jinak k těm omluvám opravdu netoužím se nějak často omlouvat to zas ne, ale cítím, že je potřebný umět se omluvit. Taky nerada uznávám svoje chyby.
A to se snažím měnit.
Dále, jsem někdy sebekritická a sebelítostná.
Ráda se směju. :) Můj nejoblíbenější čas trávím s kamarády a hlavně s Bohem. :)
Děkuji, pokud jste si to přečetli až sem..
Vaše Ann,,